Nebojte se záskoků

Je tomu 19 let, kdy mě kamarádka vzala poprvé na powerjógu. Dlouho jsem odolávala s výmluvami, že to pro mě není a že jsem prostě na ty rychlejší sporty a ne válení po zemi. Bylo mi 19, patřil mi celý svět a rozhodně jsem měla hned jasno. Jo, to jsem se divila, když ze mě, asi jako z jediného člověka v místnosti, kapal pot jak po hodinovém běhu. To jak jsem se přemáhala dělat, že to pro mě nic není. Jak jsem byla zaslepená! Naštěstí jsem měla kliku na lektora. Byl skvělý. To asi rozhodlo a už jsem se vezla. Už si to moc nepamatuji, ale myslím, že jsem tam snad i chodila tajně častěji než kamarádka, abych ji dohnala. Ona už si tak jako plula a já furt trpěla.

Oblíbila jsem si dva lektory a na ně chodila. Zbožňovala jsem je a ostatní zatracovala. Když jsem předem věděla, že bude záskok, nešla jsem. Když byl nečekaný záskok, byla jsem zklamaná. Celou lekci jsem dávala najevo nudu. Schválně jsem dělala pozice navíc a dřív, aby si lektor všiml, jak jsem "napřed". Byla jsem doslova otrávená, že mě opravuje ve chvíli, kdy jsem dosáhla až extrémního rozpětí, se slovy, že mi to může zničit klouby. Teď mi to vskutku přijde až trapné to takhle psát, ale nebudu Vám lhát, občas jsem tyto pocity prostě měla. Potom se mi rozpadl jógový svět, protože oba lektoři někam odjeli. Moje oblíbené lekce v oblíbený čas nebyly. Zkusila jsem žít bez nich. Týden to šlo. Druhý týden už méně. Možná ještě na konci druhého týdne jsem už musela vyrazit do mého studia a hledat. Začínala jsem zjišťovat, že každý lektor říká trochu něco jiného. Že se od každého dozvídám nové a nové věci a děláme také jiné pozice, než s "mými" instruktory. Vlastně mě to začalo bavit a pozorovala jsem na sobě, že se těším. Bylo mi skvěle, aniž bych si uvědomila, co za tím je, jógový vliv se odrazil i v mém osobním životě a možná jsem tím i lidi okolo sebe trochu štvala. Protože: " Dlouho odolávali s výmluvami, že to pro ně není a že jsou prostě na ty rychlejší sporty a ne válení po zemi." Vlastně se to všechno obrátilo a mě najednou zajímalo, jak to tedy je, a tak jsem se vlastně sama dostala ke studiu jógy. A zjistila jsem, že co člověk, to názor, co jogín, to názor. A to nejvíc, co tam člověk může dát, je on sám. Když se tam nedá, není to ono.

To bylo ale opravdu jen ve zkratce, tento proces trval asi 7 letJ.

Chtěla bych tím vším říci, že když už přijdete na lekci, kde je záskok za Vašeho oblíbeného "guru" a Vy jste to nečekali, buďte chytřejší, než jsem byla já. Vnímejte ho všemi smysly. Uslyšíte toho najednou mnohem víc, než slýcháte od svého oblíbence. Jiná slova, jiné pozice, jiný názor. Třeba zrovna on Vám odpoví na něco, o čem hloubáte, aniž byste si to uvědomili. Nekažte si lekci tím, že si budete každou vteřinou opakovat, že je to úplně jiný, že Vás to štve, že jste měli jít raději domu. A i kdyby Vás to opravdu tak otrávilo, aspoň víte, že ten Váš oblíbený lektor, je opravdu v tuto dobu, pro Vás ten pravý.