Váha váhá

Vždy mě děsilo patřit do nějaké skupiny lidí. Když jsem v ní setrvávala dlouho, cítila jsem se stísněně a už jsem uháněla jinam. Dospívání mě zařadilo mezi pařící skupinky teenagerů, což jsem si náležitě užívala, ale pak mi došlo, že už stačilo. Pak jsem nějakou dobu byla v jakési afro-komunitě, která tu pomalinku vznikala. Chodila jsem mezi lidi, kteří se začali srocovat kolem bubnů a afrických tanců. Působení ve skupině Ba-to-cu řadím mezi ta hezká tvořivá období, na která vzpomínám s láskou. Jenže taky to kleklo. Někteří "afro-lidi" jakoby začali vytvářet uzavřené skupinky, některým se nosy otočily nahoru a občas zapomněli odpovědět na pozdrav. Bohužel však řada z nich uvěřila, že jsou víc než ostatní. Má touha po spravedlnosti to nezvládla.
Šla jsem zas jinam. Televizní parta / pracovala jsem v České televizi/ byla moc fajn. Nicméně se mi nepodařilo obrousit lokty natolik, abych za sebou nechávala zklamané duše. Vlastně už tehdy jsem vstávala v 6 ráno a od 7 cvičila a tramtadá, den byl nádherný. No, těším se, až se toho zas dočkám, protože po několikerým nočním vstávání v 6 ráno tramtadadá jsem šávásana. Důvod?Má ani ne 2 letá stále se v noci budící balásana . Musím často dělat vrkšásanu, abych si zharmonizovala oba póly. Chápete:-).

Jsem prostě rozjížděčka. Strašlivě ráda pomáhám startovat nové projekty, vymýšlím začátky, ale když už to funguje, jdu od toho.Mám radost, že to funguje, ale toužím u něčeho zůstat nastálo. Bude to jóga? Přestože se i jógový svět dělí, porovnává, soutěží, je to zatím v celkem přiměřené míře. A hlavně musím vzít v potaz, že jsme prostě jen lidé, ještě k tomu žijící na " krutém západě" a ti občas hřeší. Občas mě ale děsí všudypřítomná jóga. Je všude, kam se podívám. Komerce si ji našla. Vznikají nová a nová studia, přibývá halda lektorů, prodávají se rukavice a ponožky na jógu, šampony, dokonce i yoga notebooky. Lidé soutěží o to, kdo se vyfotí v nejsložitější pozici na nejoriginálnějším místě. Pak si to lajkují a posílají na odiv celému světu. Občas mi to přijde moc, přestože se k těmto ulítlům čas od času řadím také. Nemá být toto moudro spíš niternější záležitostí? Občas se o ni bojím . Prosím chraňme ji..... Jsem praštěná..... Ale zas je tak skvělé, že okouzlila tolik lidí. I těch, do kterých bych to neřekla. Jsem váha, tak váhám.

Stejně mě občas pohltí pocit, že když nebudu nosit korálky a nebudu mít někde vytetovanýho Buddhu, nebo aspoň lotos, nebudu tou správnou jogínkou. Jsou dny, kdy bych to všechno strašně chtěla. Ale jsou taky dny, kdy jsem ráda za čistotu těla, kterou jsem mu prozatím dopřála. Jsem váha, tak váhám :-).

Jedna láska tu ale je. Jistá, čistá, taková, jakou ji chci já. Je to aero- chcete-li fly , prostě jóga bez tíže. Bez tíže? Jako že není těžká? Nebo já v tu chvíli nejsem těžká? Obojí je fajn, obojí potřebuji. Nemá jasná pravidla. Můžu v síti dělat co se mi zachce, je svobodná. Stačí se jen zbavit prvotního strachu a
nechat se vést. Síť sama napoví. Je to nejukecanější a nejtišší společnice zároveň. A já ji mám za to ráda. A byla to láska na první pohled. Nejdřív se mi líbilo jak to vypadá. Pak mě okouzlilo to, co se mnou dělá. Tělo létá, duše létá. Nikdo na Vás nemůže. Visíte hlavou dolů a jste jinde. Každý se bojí, aby Vám neublížil a tak Vás raději nechá být. No není to nádhera?