Kýchla jsem si mezi lidmi

Ne, nebojte se, nebudu psát o pánevním dnu, i když bych jako někdejší lektorka gravidjógy, předporodní přípravy, jógy po porodu a matka dvou dětí, vlastně mohla.

Ale o tomhle Vám chci říct. Dnes jsem si mezi lidmi kýchla. Kdybych si kýchla před 4 lety, asi by mě tohle všechno nenapadlo.

Nešlo to zadržet, oddálit, přidusit, prostě jsem si kýchla. Do svého ramene. Skoro jsem se pokousala, jak jsem se snažila, aby to nebylo vidět, slyšet, abych tam vůbec na vteřinu nebyla. Cítila jsem se hrozně. Přestože bezprostředně kolem mě nikdo nebyl, možná jsem opravdu někoho ze vzdálenosti 3 metrů ohrozila, protože se na mě tak lidi dívali. A já se zase zmenšila. Vždycky, když se kolem mě vzedme vlna opovrhování, naprostého pohoršení či zloby, zmenším se na malou holku, která si zaslouží tytyty.

Možná Vás to překvapí, ale ani o kýchnutí to vlastně nebude. Je to totiž o té malé holce.

Roky na jógové podložce, kde jsem si zkoušela, jak reaguji na různé situace, podněty a pocity, totiž snesly ovoce. Když jsem začínala, potřebovala jsem, aby ze mě kapal pot. Vyzkoušela jsem si, jaké je to se sebou bojovat a překonávat se. Jaké to je na rukou vydržet déle než soused. No, nebo spíš méně. Dokázala jsem všem neználkům, že jóga je nesmírná dřina, a nejen válení se na zemi.

Další etapou byly různé extra styly typu hot - jógy a aero-jógy, které mě pomáhaly jógu zabalit do originálních a nevšedních obalů. Dokázala jsem všem neználkům, že je jóga zábavná a náročná. Že může být pokaždé jiná a různorodá.

Po desetileté praxi přišla s přirozeným vývojem mého života éra dětská. Před porodem, při porodu, po porodu, s miminkem, dítětem i teenagerem. Dokázala jsem všem, že jóga může být opravdu pro každého, kdo chce.

Pak se něco stalo. Už jsem asi přestala chtít něco někomu dokazovat? Už jsem přestala chtít, aby byla jóga zábavná a rozmanitá? Už jsem potřebovala jen tu čistotu a prostotu, kterou jóga vlastně je? Už jsem se zbavila všech slupek, které moje jóga měla? Už jsem prostě cítila, že to, co mě naučila na podložce, jsem začala žít.

Přes kapky potu, škubání v mrtvole, padání z balanců a neschopností akrobatických kousků, jsem se dostala k sobě. Ke své pravdě, kde jsem tím, kým jsem a jsem jím ráda a už se prostě nikdy nemusím zmenšovat v malou holku. A když se mi někdo vysměje, zhluboka se nadechnu a jeho slova obhlédnu ze všech úhlů tak, jak jsem studovala jednotlivé pozice a můj pocit v nich. Když potřebuji pracovat a něco mě ruší, vzpomenu si na minfullness, který mě naučil soustředit se jen na jednu věc. Když se dostanu do srabu, vzpomenu si na chvíli, kdy jsem řadu minut trpěla v nějaké pozici a myslela si, že to nikdy neskončí, a světe div se, vždycky skončilo. Když mám pocit, že jsem nanic, podívám se na to, co mi píší mí úžasní klienti a snažím se zažehnout teplé světýlko na hrudi. A vlastně si na to už nemusím ani vzpomínat. Ono to už naskakuje automaticky. Už jsem ten program zapnula a funguje. Tohle všechno jsem se naučila na podložce. Teď už jedu bez ní. Takže proč jóga? Přesně pro to.

A pokud se přece jen někdy zmenším na tu malou holku, už mi to díky józe netrvá tak dlouho, než zase vyrostu.

©KarolínaTouJou