Deník prvorodičky VII.

Otupělost

mi ale vyhovuje. Asi bych nemusela být tak otupělá, kdybych nechtěla. Jenže mi
to vyhovuje. Zřejmě pomalu začínám nabírat síly na to, co bude a nedůležitý
informace, které jsou v poslední době téměř všechny, vypouštím. Dělám jen
neodbytné záležitosti, v práci zastanu nejnutnější a hlavně nepospíchám.
Začínám zjišťovat, že se mi žije mnohem lehčeji. Práce mě začíná opět bavit a
tím pádem je kvalitnější. Hlavně mě baví to, že večer před spaním nemívám špatné svědomí z ignorace posilování břišních svalů,
protože to zkrátka nemůžu. Je to fajn stav. Baví mě to. A začíná to bavit i
přítele. Dokonce se o mém břichu vyjádřil jako o "sexy bříšku". Že prý už chápe,
proč se tomu tak říká. Samozřejmě, že mi hlavou prolítly myšlenky na mé sexy
ploché bříško za rok , ale teď jsem
natolik spokojená, že jsem rychle z hlavy vyhnala. Když jsme se byli mrknout na jedné dance
party, kde jsem byla tutově jediná, cítila jsem , že chce, aby se vědělo, že
patříme k sobě. Musím přiznat, že tento pocit ve společnosti mívám jen málokdy a tak jsem si břicho i často hladila. Aby si všimli i
Ti, kteří by si normálně nevšimli. Sám
přítel se mi pak přiznal, že je to moc pěkný, když si tak vykračuju
s méďounem a že chce, aby se vědělo, že za to taky trochu může a jsme
jeho. Je to tak, musí to být hmatatelné
a viditelné. Pak jim to teprve dojde. Někteří otcové se zvětšujícím břichem své ženy chlubí
všem na potkání, jiní nevědí kdy a jak to sdělit. My jsme ten druhý případ. Já s tím tedy problém
nemám a jelikož mám velký smysl pro spravedlnost, chtěla jsem, aby to věděli
všichni najednou a nikdo nebyl ochuzen. Takže moje "půlka" vše věděla včas.
Tedy okolo 12. týdne. Od dvou čárek na papírku to ví jen jedna z mých
kamarádek, která to prý ale stejně tušila dřív než já , takže ani nebyla
překvapená. Teď jsem v 5. měsíci a
stále se mi stává, že mi přítelovi kamarádi
úplně vážně nabízejí cigaretu a nepozastavují se nad tím, že to beru
jako dobrý vtip. Po hodinové konverzaci a negratulaci poznávám, že o tom nemají
tušení a možná si jen v duchu říkají, že asi žiji v blahobytu a že mi chutná. Každou vteřinou očekávám, že to přítel vyřkne
a já uvidím tu tvrdou mužskou tvář se rozněžněle zasmát, ale to nenastane.
Dozví se to až v mé nepřítomnosti a průběh oslavy našeho dítěte se dozvím
jen z letmých ranních vzpomínek .