Deník prvorodičky VI.

Za chvíli už budu v půlce. To ale opravdu nějak rychle letí na to, že ještě
nic nemáme. Konečně jsem se odhodlala jít " mezi své". Vyrazila jsem na Jógu
pro těhotné a rovnou si koupila permanentku na 10 lekcí. Taková akumulace
břichatých dam mi neudělala dobře. Mé břicho bylo jasně nejmenší. Na chvíli se dostavila méněcennost.
Takový paradox. Vždycky jsem se cítila nejbřichovatější ze všech- předtím.
Přišlo mi divné, že ty ženy na sebe nekoukaly právě pěkně. Sál byl plný sebe
zaujatosti, žárlivosti a těžkopádnosti. Místo abychom si na józe spojily duše,
nebo jak se to říká, tak jsme atmosféru
roztříštily . Ještě ke všemu mě náročnost hodiny neuspokojila. Podobala se spíš
povalování na podložce, které možná někomu vyhovuje, ale já se potřebuji vybít.
I teď.

Tak jsem náš klan začala vyhledávat na
netu. Vlastně jsem se tam dostala kvůli děsivému zjištění na sociálce. Jelikož
jsem Osoba samostatně výdělečně činná, mám poněkud zvláštní podmínky pobírání
mateřské a rodičovské dovolené. O tom ale až později, jestli vůbec. Stále je ve
mně nebezpečná rozzuřenost , proto to chci nejdřív vyřešit, než se s tím
začnu svěřovat. Nutno ale říci, že jsem poprvé ucítila podporu ze strany
přítele. Tedy asi ne poprvé, ale přišla ve chvíli, kdy jsem opravdu
potřebovala. Jindy se opozdí , nebo ke mně dopluje jen část. Napsal: "Stejně to zvládneme tak či
tak". A to Vám naprosto stačí. Do mozku mi i přes stále větší počet
odumírajících mozkových buněk dorazila informace: Neumřeme hlady, pokud mi stát
neposkytne sociální pomoc, nebudeme ztraceni. Očividně informace dorazila i do toho druhého mozku, který se ve mně
vyvíjí. Na důkaz mě totiž zabublalo břicho. A tak jsem se mohla vrhnout na
práci a především na chat.

Takových témat: Snažilky, Společný termín,
Kam s dětmi, Recepty...Když jsem
napsala rozzuřený příspěvek na téma OSVČ a mateřská, jala jsem se listovat
v dalších diskusích. Jenže to, že těhotným odumírají mozkové buňky je věc
jedna, ale že musejí psát jak prasátka? Tolik chyb pohromadě jsem ještě neviděla. A tak jsem to moc dlouho nevydržela . Za
pár dní mi zvědavost nedala a zkontrolovala jsem, zda někdo reagoval . Reakce
tam byla, ale dokazovala, že si dotyčná přečetla můj vzlyk nedostatečně a radí
mi něco mimo. Holt, jsme trochu otupělé.