Deník prvorodičky IV.

Konec třetího měsíce znamená pro těhotnou mnoho: Dostane těhotenskou průkazku a dle
internetových stránek porodnic se může zaregistrovat k porodu. Tentokrát
jsem však neuposlechla rad své zkušenější
právě porodivší sestry, která mi už ve
2.měsíci doporučovala ať se někde registruji. Jenže informace porodnic zněly
jasně: Přijímáme až když budete mít těhotenskou průkazku !!!! Když mi ji
zdravotní sestra vypisovala, jen tak se mě mezi řečí
zeptala, jestli už jsem někde
zaregistrovaná, že je všude plno a abych prý nerodila třeba mimo Prahu !
Pravda, dost mě zneklidnila. Po návratu domů jsem zasedla k počítači a začala obvolávat
porodnice. Měla pravdu. Podolí má plno.
V dalších mi to nezvedali, bylo po pracovní době. Zbýval mi na
registraci jeden den , další jsem odlétala na dovolenou a s vidinou
návratu za 8 dní jsem se hrozila porodního sálu neznámé okresní nemocnice,
opuštěná, bez návštěv, zkrátka chudák. Následující den jsem navštívila Apolináře, kde mě šalamounsky zapsali až na 2. termín. První byl také tam plný. Byl to
boj, ale budiž útěchou, že o problému
s bojem o porodní box jsem slyšela jen ve spojení s Prahou. Je nás zkrátka mnoho. A bude ještě víc.

To byl však rok 2008, že.
Nyní vím, že porod v menší porodnici by byl vlastně výhrou a registrace
probíhá již on-line. Věci se mění ale strašně rychle!